Ven ze tmy

Zadali jsme po několika konzultacích vypracování přehledové studie dálkoměrných senzorů pro detekci překážek ohledem na jejich aplikaci jako pomůcky pro nevidomé.

Studii po konzultacích ohledně našich potřeb tj. projektu Ven ze tmy vypracují pracovníci katedry kybernetiky, FEL ČVUT Praha, řešitel - Ing. Vojtěch Vonásek a gestor - Ing. Libor Přeučil CSc. Studie bude k dispozici koncem dubna.

Studie bude obsahovat seznam dostupných dálkoměrných senzorů, jejich technické parametry, vzájemné porovnání a náročnost zpracováni dat. Důraz je kladen na následující technologie: laser; kamerové systémy; případně jejich kombinace. Dále je velmi významné posoudit, zda technologie umožňuje snímání prostředí a měření vzdáleností ve více bodech či spojitě s přesností cca 3 cm do vzdálenosti 3 m, parametry výrobků, orientační ceny a výrobce. Je třeba podrobně prozkoumat zařízení SR 4000, hlavně pak použitou technologii, další možné modifikace. Studie také má obsahovat možnosti a podmínky rozmítání laserového paprsku.

Dále náš partner Tyfloservis konkrétně jeho pracovník p. Macháček rozpracoval studii “Elektronické orientační pomůcky pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením“. Tu redakčně upravenou zveřejňujeme postupně na tomto blogu.

Panem Dr. Cerhou z Tyfloservisu byla zapůjčena sada různých ultrazvukových a laserových EOP k jejich dalšímu zkoumání a ověření jejich vhodnosti/nevhodnosti pro použití k samostatné prostorové orientaci osob zrakově postižených. Tyto pomůcky nyní testujeme vzhledem k vlastnostem, které považujeme za důležité. Studie bude také brzy zveřejněna.

Ještě před zadáním a vypracováváním studií byly uskutečněny odborné konzultace, které významně zformovaly náhled a názor na budoucí vývoj orientační pomůcky:

- Doc.Ing. Rudolf Bálek - ČVUT, FEL, katedra fyziky:
a) využití ultrazvuku pro detekci překážek a zpracování získaných vstupů
b) využití radarových technologií pro detekci překážek a zpracování získaných vstupů
c) možnost použití v “pomůcce”
Závěr této konzultace vyzněl jasně v tom smyslu, že použití ultrazvuku a radarových systémů v rámci “pomůcky” je nevyhovující.

- RNDr. Petr Štěpán Ph.D., Ing. Libor Přeučil CSc. - ČVUT, FEL, katedra kybernetiky
a) využití ultrazvuku, laseru a kamerových systémů pro detekci překážek a zpracování získaných vstupů
b) možnost použití v “pomůcce”
Závěr: ultrazvuk - opětovně shledán nevhodným, kamerové stereosystémy - náročné na zpracování dat, laser - shledán použitelným, nutno vyřešit rozmítání paprsku, získán kontakt na švýcarskou firmu MESA Imaging, výrobce speciální kamery SR 4000.

- Doc.Ing. Zdeněk Burian CSc. - ČVUT, FEL, katedra mikroelektroniky
a) využití laseru pro detekci překážek a zpracování získaných vstupů
b) možnost použití v “pomůcce”

Závěr: potvrzení laseru jako optimálního detekčního systému, dohodnuta další spolupráce na řešení způsobu rozmítání laserového paprsku.

• Miniguide (vyrábí GDP Research, Austrálie)

Jde o ultrazvukové zařízení, které se vejde do dlaně. Vpředu jsou dva senzory pro vysílání a příjem signálu. Aby byly zachycovány překážky na pravé i levé straně, měl by být držen tak, aby senzory směřovaly vpřed a byly vůči sobě ve vertikální pozici. (Pozn.: podobně pracuje starší ultrazvuková pomůcka Mowat senzor, který lze též odzkoušet v Tyfloservisu.)
Miniguide lze zakoupit jako taktilní (Tyfloservis) nebo akustickou verzi. Vibrace se spustí, pokud se v dosahu vysílaných ultrazvukových vln ocitne objekt. Čím je objekt blíže, tím jsou vibrace rychlejší nebo tón vyšší. Nerozeznává pokles terénu.
Pro nácvik prostorové orientace a je pro instruktora k dispozici externí vibrační jednotka, která je umístěna na 3 metry dlouhém spojovacím kabelu. Instruktor tak získává stejné akustické signály jako uživatel a může sledovat jejich správnou interpretaci.
Pomůcka disponuje několika režimy pro různá použití. Lze měnit vzdálenost, na kterou se pomůcka zaměřuje a identifikuje překážky, přičemž maximum je 4 metry. Na větší vzdálenost není Miniguide schopen překážky identifikovat. Další nastavení na 2 a 1 metr jsou vhodná spíše do interiéru a nastavení na 0,5 metru slouží začátečníkům a pro nácvik. Zajímavý je režim „volného prostoru“, který snižuje citlivost pomůcky; ta zachycuje pouze masivní překážky, kupř. zdi. Režim je vhodný např. k vyhledávání dveří. Režim „hlídacího psa“ lze použít při stacionární pozici pomůcky a identifikuje pohyb v okolí, např. přibližující se osobu.
Miniguide je navržen pro použití současně s dalšími orientačními pomůckami a kromě důvěrně známého prostředí není určen pro samostatné používání.

• Miniguide (nový model v plastovém pouzdře, velikost 80 x 30 x 23 mm)

Model má zjednodušené ovládání dvěma velkými tlačítky. V zadní části pouzdra je konektor na připojení sluchátek pro využití audio výstupu.

• Sonic Pathfinder (vyrábí Perceptual Alternatives, Australia)

Další ultrazvuková pomůcka obsahuje elektroniku umístěnou v ledvince u pasu a náhlavní část, kde najdeme:
- Dva vysílače a tři přijímače. Vysílače jsou nasměrovány tak, aby ultrazvukovým signálem pokryly koridor, ve kterém se uživatel pohybuje. Odrazy z objektů ležících v dosahu Pathfinderu jsou přijaty přijímači a vyhodnoceny palubním počítačem.
- Dva reproduktory umístěné v blízkosti uší. Výstupem vyhodnocení odrazů je signál do jednoho či druhého ucha nebo do obou uší zároveň v závislosti na tom, zda se objekt nachází vlevo či vpravo od uživatele, nebo přímo před ním ve směru pohybu.
Tóny, které uživatel slyší, závisejí na vzdálenosti od překážek. V pozici 4 metry čelem k překážce se ozývá vysoký tón v obou uších. Při přibližování slyšíme stupnici seřazenou sestupně. Každý tón reprezentuje asi 1/3 metru. Pokud zastavíme ve chvíli, kdy je stupnice úplná (tedy slyšíme osmý, nejnižší tón stupnice), jsme od překážky na vzdálenost natažené paže. Budeme-li ode zdi couvat, pomůcka nevydává žádný signál. Jako by překážka neexistovala. Jelikož pomůcka sleduje pohyb směrem k možné překážce a oznamuje pouze takové předměty, se kterými hrozí srážka, nevyhodnotí tuto situaci jako důležitou pro oznámení existence překážky.
Značné množství informací, které jsou získány přijímači, je analyzováno, a na základě dvou priorit jsou vybrány pouze takové informace, které jsou momentálně pro uživatele důležité.

Podle první priority dostává přednost objekt, který se nalézá přímo před uživatelem ve směru pohybu, před objektem nalézajícím se po jeho boku, byť blíže.
V druhé prioritě dokáže zařízení dynamicky měnit svůj dosah, který řídí aktuální rychlostí pohybu uživatele. Dosah zařízení se tak nevyjadřuje ve vzdálenosti, ale v čase, ve kterém by uživatel aktuálně dosáhl překážky ve vzdálenosti 2,5 metru. Máme tedy např. zařízení s dosahem 2 vteřin, které se omezuje na získávání informací jen o takových objektech, se kterými by se mohl nevidomý v pohybu srazit v následujících dvou vteřinách.
Pro nácvik PO SP je k dispozici druhý výstup pro instruktora, který tak poslouchá tytéž signály jako uživatel.

• Wheelchair Pathfinder (vyrábí Nurion-Raycal, USA)

Pomůcka využívající ultrazvuk i laser. Je určena lidem s kombinovaným zrakovým a jiným postižením, pohybujících se na vozíku. Vysílače a přijímače jsou umístěny po obou stranách vozíku pod opěradly rukou. Ultrazvuková část je určena pro snímání prostoru před tělem na vzdálenosti cca 240 cm nebo 120 cm a do stran na vzdálenost minimálně 25 cm. Laserová část je určena k detekci poklesu terénu od cca 10 cm ve vzdálenosti 120 cm. Uživatel dostává odezvu zvukovou i taktilní.

• Mowat Sensor (výrobce Wormald, Nový Zéland)

Tato ultrazvuková orientační pomůcka je určena k nošení v ruce. Dosah paprsků je 4 m nebo 1 m. a po zachycení překážky se rozkmitá celý přístroj. S přibližováním se přístroje k předmětu, překážce se vibrace zrychlují. Přístroj reaguje vždy pouze na nejbližší předmět v záběru paprsku. Paprsek přístroje je úzký v rovině horizontální, takže pohybem přístroje ze strany na stranu lze poměrně přesně určovat směr, ve kterém se překážka nachází, je možné také zjišťovat mezery – např. dveře. Ve vertikální rovině má paprsek širší záběr a zachycuje velmi citlivě překážky nízké i velmi vysoké (ve výši hlavy uživatele). Přístoj dokáže na vzdálenost větší než 1 m zachytit i drát o průměru 2,5 mm. Mowat může pomoci i při hledání předmětů na zem spadlých, dokáže najít i tužku na koberci. Paprsek nastavíme na snímání vzdálenosti 1 m, přístroj nasměrujeme kolmo k zemi a ve výši, aby již přístroj nekmital. Zůstaneme v této výši a vodorovně skenujeme podlahu. Dostatečně velký předmět potom přístroj nalezne.

• Tyflosonar (Česká republika)

Poslední zmiňovanou ultrazvukovou pomůckou bude TYFLOSONAR – jediný produkt českého výrobce, proto se mu budeme věnovat podrobněji.

Tyflosonar je vícefunkční elektronický přístroj, jež mimo tří hlavních funkcí pro detekci překážek obsahuje ještě zvukový majáček a zvukový indikátor intenzity světla. Dalšími funkcemi jsou měření vzdálenosti překážky a test akumulátorů. Toto zařízení je určeno k zavěšení na krk

Popis funkcí:
1.Mód INTERIER: Je funkce vhodná pro pohyb v místnostech s obvyklou velikostí (např. kuchyň, chodba, obývací pokoj). Je-li překážka blíže než 0,8 m (cca 1,5 kroku), přístroj 1x pípne vysokým tónem (= výstraha). Bude-li volná vzdálenost větší než 1,2 m (2 kroky), Tyflosonar 1x pípne hlubokým tónem (= volno). Minimální detekční vzdálenost je 40 cm, aby přístroj nebyl ovlivněn případným zacloněním pažemi.
2. Mód EXTERIER: Je funkce vhodná pro detekci překážek ve venkovních prostorech (např. při chůzi po ulici).Je-li překážka blíže než 2 m (3 kroky), přístroj 2 x pípne vysokým tónem (= výstraha). Bude-li volná vzdálenost větší než 3 m (5 kroků), Tyflosonar 1x pípne hlubokým tónem (= volno). Minimální detekční vzdálenost je 60 cm, aby přístroj nebyl ovlivněn případným zacloněním pažemi nebo slepeckou holí.
3. Mód ORIENTAČNÍ: Je funkce vhodná pro detekci překážek (popř. i informaci o Vaší poloze) ve velkých prostorech (např. tělocvičny nebo dvory). Tento mód detekuje překážku krátkým pípnutím, jehož tón a délka odpovídá vzdálenosti překážky následovně: Čím je tón vyšší a pípnutí delší, tím je překážka blíže. Rozsah vyhodnocování překážek je od 0,6 m do cca 6 m po 1,2 m dle následující tabulky:
6,0 m až 4,3 m (překážka je vzdálena 5 dvojkroků) ….. hluboký tón (100 Hz) po dobu 0,2 sec
4,2 m až 3,7 m (překážka je vzdálena 4 dvojkroky) ….. tón (190 Hz) po dobu 0,3 sec
3,6 m až 2,5 m (překážka je vzdálena 3 dvojkroky) ….. tón (360 Hz) po dobu 0,4 sec
2,4 m až 1,3 m (překážka je vzdálena 2 dvojkroky) ….. tón (685 Hz) po dobu 0,5 sec
1,2 m až 0,6 m (překážka je vzdálena 1 dvojkrok) ….. vysoký tón (1300 Hz) po dobu 0,6 sec

Minimální detekční vzdálenost je 60 cm, aby přístroj nebyl ovlivněn případným zacloněním pažemi nebo slepeckou holí.
4. Mód NAVIGÁTOR: Je funkce zvukového majáčku.V tomto režimu přístroj pouze vydává ve dvousekundových intervalech půlsekundová zvuková znamení (ultrazvukové snímače nejsou v činnosti).
5. Tlačítko MEASURE: Je funkce pro měření vzdálenosti překážky. Po dobu držení tlačítka MEASURE přístroj měří vzdálenost k překážce a zvukovými signály oznamuje výsledek měření: Celé metry jsou indikovány dlouhým pípnutím vysokým tónem, půlmetry jsou indikovány krátkým pípnutím vysokým tónem. Hluboký tón ukončuje zvukovou sadu.Příklad: tři dlouhá pípnutí vysokým tónem, jedno krátké pípnutí vysokým tónem a ukončovací hluboký tón znamená: překážka je vzdálena 3,5 m. Pípání pouze hlubokým tónem znamená, že překážka je blíže než 0,5 m. Rozsah měření je od 0 m do cca 6,5 m po 0,5 m.
6. Tlačítko ACCU TEST: Po dobu držení tlačítka ACCU TEST přístroj testuje stav akumulátorových baterií a zvukovými signály oznamuje výsledek měření.
7. Test INTENZITY SVĚTLA (LIGHT TEST): Po dobu současného držení tlačítka MEASURE a tlačítka ACCU TEST přístroj měří intenzitu okolního osvětlení a zvukovými signály oznamuje výsledek měření.

Postřehy

Ultrazvukové pomůcky (Miniguide, Pathfinder, Mowat senzor) vytvářejí směrové paprsky, které by u člověka svítícího si ve tmě bylo možné přirovnat ke kuželu baterky. Na hlavě upevněné zařízení (Pathfinder) bychom mohli přirovnat k čelní svítilně horníka. Pohyby hlavy tak značně ovlivňují i signály, které uživatel získá.
Všechny uvedené pomůcky vyžadují současné použití bílých holí. Jednu situaci podporující tento požadavek u Pathfinderu ukazuje obrázek na str. 6. Uživatel se přibližuje k nízké zdi. V horní části obrázku je zeď v zóně 8. Jak bude uživatel postupovat, přesune se zeď do zón 7, 6, 5 a 4. Pak zmizí z dosahu možností identifikace ultrazvukovým zařízením. Srážce bude zabráněno pouze při používání bílé hole.

Další pomůcky fungující na stejném technickém principu, např.:
· Sonic Torch
· Sonic Guide
· The Trisensor
· Sonic Glasses
· Walkmate
· Handguide
· Guidecane
· Polaron
· Sensory 6
· UltraBody guard
· Palmsonar
· K-sonar (Kay-sonar)
· Ultracane (Batcane)

Zdroj: Macháčková, I.: Elektronické orientační pomůcky pro prostorovou orientaci
a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením. In. Speciální pedagogika č. 4/2007. Aktualizace P. Macháček 2/2009, Tyfloservis o.p.s. Zpracováno pro projekt Ven ze tmy občanského sdružení Integrace, redakčně upraveno.

• Poskytují nadbytek signálů a informací, které nelze aktuálně zpracovat.

Už v průběhu vývoje pomůcek byla právě toto potíž, se kterou se tvůrci museli vypořádávat. Jsou volena například tato opatření: redukce snímané vzdálenosti, nastavitelné vzdálenosti pro různá prostředí (exteriér, interiér), zúžení zorného pole, redukce signalizace jen na nejbližší předměty a redukce signálů jen u předmětů přibližujících se (vychází z faktu, že ZP necouvá, a od překážek se tedy nevzdaluje; pomůcky např. signalizují chodce, se kterým se ZP čelně míjí, ale neposkytují signály o rychlejším chodci, který ZP předejte a vzdaluje se od něho).

• Akustický výstup

Je problematický tím, že zcela nebo částečně omezuje využití:
- Běžných zvuků z okolí (ruch přibližující se ulice, zvuk aut na neozvučeném přechodu).
- Zvuků z odrazu hole (narušován je proces echolokace, ztěžuje se schopnost vnímat zvukovou kvalitu povrchů).
- Speciálních akustických signálů pro OZP (akustické signalizace přechodu pro chodce, majáků).
- Osob (neslyší nabídku pomoci, neslyšíme, že nás někdo míjí, proto ho nepozdravíme; to může mít na vesnici významné sociální důsledky).
Alespoň částečným řešením je nepoužívání ušních tvarovek a sluchátek na uši. Zvuk se přivádí jen k uchu (Pathfinder), do jednoho ucha (Miniguide) nebo volně vychází z pomůcky do okolí (laserová hůl) – což ale nic moc neřeší, neboť stejně přehlušuje zvuky z okolí; případně se používá taktilní výstup.
Další nepříjemnost akustického výstupu je dána faktem, že jsou produkovány nepřirozené signály (pískání, vrčení apod.), a to ve velké míře. Nutnost jejich interpretace je zátěží na soustředění osoby. Dříve se dostavuje únava a následně nervozita a chyby. Celý proces PO SP tak může být ve skutečnosti náročnější.

• Situace hluchoslepých

Nemusí platit nic, co bylo řečeno o nevýhodách akustického výstupu.
U zcela neslyšících je výborný taktilní výstup.

• Obsah poskytované informace

Pomůcky poskytnou informaci o existenci předmětu, avšak chybět mohou v závislosti na typu EOP údaje, které by umožnily vytvořit ucelenější představu: jaký je tvar a zda jde o kompaktní překážku jako třeba auto nebo stánek trhovce, ze kterého do všech stran něco vyčnívá, vzdálenost, velikost, zda se pohybuje a jakým směrem/je stacionární, druh materiálu.

• Umístění překážky

Směr pohybu uživatele a směr, kterým se „dívá“ pomůcka, nemusí být vždy tentýž a pomůcka pak vydává informace o prostoru, který uživatele nezajímá, a to nejčastěji:
- V souvislosti s držením těla uživatele: např. těžce zrakově postižení se mohou ve snaze využít zbytek zraku pohybovat se skloněnou, zakloněnou nebo jinak natočenou hlavou. Někteří zase ve snaze chránit si hlavu a obličej jako nejcitlivější část mohou chodit poněkud zakloněni. Při použití např. Pathfinderu dostává skupina skloněných nepřetržitě informaci o přítomnosti překážky (snímána je podlaha, zem) a skupina zakloněných informaci o volném prostoru, neboť je snímána obloha).
Tytéž efekty způsobí náklon invalidního vozíku při zdolávání terénních nerovností.
- V souvislosti s vědomými účelovými pohyby těla uživatele v průběhu chůze, např. natočením hlavy kvůli lepší identifikaci zvuku z okolí.

• Vhodné prostředí pro použití

Téměř u všech pomůcek tvůrci uvádějí jako příklad velmi vhodného prostředí, kde EOP opravdu pomůže, „volný a relativně klidný prostor“, např. park, kde budou nejčastěji problémem nízké větve stromů. Pomineme-li, že pustit si nějaké pískání nemusí být zrovna to, po čem prahneme v klidném parku, kam jsme si vyšli relaxovat, lze počítat i s jistými nedostatečnostmi a omezeními výrobku. Pro interiér platí, že zařízení jsou často pro uzavřený prostor konstruována tak, že reagují na vzdálenost 1–2 metrů. Proto je nutné se s EOP pohybovat jen velmi pomalu. Výrazné omezení má také použití GPS v městských ulicích sevřených několikapatrovými budovami, neboť přijímač není v dosahu dostatečného počtu satelitů. To jeho přesnost velmi redukuje.

• Nácvik

Nácvik nebo alespoň důkladné zaškolení je nutné vždy. Většinou je ale zapotřebí důkladný, dlouhý a obtížný zácvik v terénu.

• Jiné praktické obtíže

U různých pomůcek se vyskytují ještě další momenty, které jejich použití limitují.
­- Zabírají záda, neboť jsou umístěny ve zvláštním batohu.
­- Za předpokladu, že používáme též hůl, zabírají jedinou volnou ruku (Miniguide).
­ - Hmotnost. Buď jsou samy dost těžké, nebo jako součást hole zvětšují její váhu. Dochází k rychlejší únavě ruky, přitom výměna ruky nemusí být možná, např. proto, že pomůcka má variantu na pravou a levou stranu.
­- Zvýšená starostlivost a péče (krádež, náraz, pád na zem, působení vody při vlhkém počasí apod.).
­- Finanční nároky na pořízení jsou někdy poměrně vysoké. Nákup je v tuto chvíli nutno realizovat ze zahraničí, což omezuje a prodražuje případný servis.
­ - Vyvolání pozornosti okolí a estetické hledisko. Tvar, umístění nebo zvuky pomůcky přitahují na ZP pozornost, která bude povětšinou nežádoucí, ale nemusí tomu tak nutně být. Některé pomůcky jsou viditelně, až nápadně umístěny na těle člověka a působí minimálně nezvykle a uživatel musí zvážit také estetické hledisko. Tento problém lze alespoň částečně eliminovat dle konkrétního problému, např. pokrývkou hlavy a volným oblečením (u Pathfinderu kryje náhlavní sadu i ledvinku s elektronikou). Při některých např. společenských příležitostech je jejich použití problematické.

Zdroj: Macháčková, I.: Elektronické orientační pomůcky pro prostorovou orientaci
a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením. In. Speciální pedagogika č. 4/2007. Aktualizace P. Macháček 2/2009, Tyfloservis o.p.s. Zpracováno pro projekt Ven ze tmy občanského sdružení Integrace, redakčně upraveno.

• Dle technického řešení

EOP nejčastěji využívají:

1. ­ Rádiové vlny pronikající na velké vzdálenosti. Využívá je například GPS.
2. ­ Infračervené záření.
3. ­ Laser; monofrekvenční světelný paprsek, v našem případě neviditelný, o intenzitě pro okolí zcela neškodné. Paprsek je vysílán a odražený přijímán jako u ultrazvuku. Po odrazu je informace dále předávána v nějaké formě uživateli pomůcky, který činí vyhodnocení výstupu. Správnou interpretací odrazu je možné získat informaci o okolí a vhodném pohybu v něm. Informace je tak dokonalá, jak dokonalý je odraz a jak správná je interpretace. Zařízení tedy fakticky nepromluví a nesdělí „10 m vpředu je schod nahoru vysoký 25 cm nebo vlevo míjíme lavičku, která je asi 2 metry daleko“ apod. Takový závěr musí učinit sám uživatel na základě obecných předpokladů, znalosti konkrétního okolí, svých vizuálních vjemů, sluchových vjemů (smyslových vjemů, byť omezených), poznatků, jež v daném místě a okamžiku poskytuje bílá hůl či pes.
4. Ultrazvuk; lidskému uchu neslyšitelné mechanické vlnění o frekvenci nad 20 000 Hz je pro okolí diskrétní. Pomůcky pracují na principu vysílání ultrazvukových paprsků a příjmu jejich odrazu podobně jako činí pro svou orientaci netopýři. Např. námi zkoumaný Pathfinder používá frekvenci 40 000 Hz.

• Dle používaného způsobu sdělování informací můžeme rozdělit pomůcky na:

1. ­ Taktilní, které využívají vibrace. Vibrují buď celé, nebo mají taktilní plochu ergonomicky přizpůsobenou pro vnímání přesně danou částí těla uživatele. To také omezuje použití pomůcky pravou nebo levou rukou.
2. ­ Akustické, kdy zvuk je buď neusměrněný, tedy šíří se z pomůcky všemi směry a je plně slyšitelný pro okolí, nebo je veden tak, že možnost jeho vnímání se omezuje na uživatele pomůcky. Lze jej vést přímo do ucha, do blízkosti ucha uživatele, popř. na kost za uchem; to může být efektivní způsob pro osoby hluchoslepé.
3. ­ Taktilně-akustické. Některé pomůcky dávají uživateli možnost zvolit buď použití zvuku, nebo vibrací. Někdy je nutné rozhodnout se již při nákupu pro jednu z verzí, neboť daná pomůcka nemá integrovány obě varianty, což by umožnilo přepínání přímo v terénu dle momentální potřeby uživatele.
4. ­ Opto-elektrické. Informace je převáděna do oka, na zrakový nerv, kde se vyvolávají nervové vzruchy, nebo do zrakového korového centra v týlním laloku mozku. Tato zařízení se souhrnně a zjednodušeně označují jako umělé oko a míra jejich úspěšnosti a rozsah jejich skutečného praktického používání je zatím diskutabilní. Konkrétní zařízení je často určeno osobám s přesně danou oční vadou a je limitováno dalšími okolnostmi. Skupina potencionálních uživatelů tak může být velmi malá.

• Z hlediska umístění pomůcky se uplatňuje:

1. ­ Fixace na hlavě, kterou nejčastěji využívají optoelektronické pomůcky. Specifickou skupinou zde jsou prostředky pro noční vidění.
2. ­ Zavěšení na hrudi.
3. ­ Volné držení v ruce; pro správnou funkci je často zásadní držení pomůcky přesně daným způsobem, především ve správné výšce a v dobrém směru.
4. ­ Zabudování v/na bílé holi.

• Dle určení uživatele:

K rozšířeným omylům patří představa, že každá jednotlivá EOP je určena pro všechny skupiny zrakově postižených. Většinou je skupina uživatelů určité pomůcky jasně vymezena na nevidomé, slabozraké nebo hluchoslepé. Někdy je pomůcka skutečně určena všem skupinám nebo je vyráběna ve variantách pro jednotlivé výše uvedené kategorie.
Ve věci, pro jakou skupinu uživatelů z hlediska míry zrakového postižení je EOP určena, lze často vypozorovat rozpor mezi tím, co uvádí výrobce, a mezi zkušeností uživatelů nebo instruktorů PO SP.

Zdroj: Macháčková, I.: Elektronické orientační pomůcky pro prostorovou orientaci
a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením. In. Speciální pedagogika č. 4/2007. Aktualizace P. Macháček 2/2009, Tyfloservis o.p.s. Zpracováno pro projekt Ven ze tmy občanského sdružení Integrace, redakčně upraveno.

Vedle tradičních pomůcek pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením se již celou řadu let objevují pomůcky využívající nejnovějších poznatků v oborech jako medicína, bionika, armádní průmysl a kosmický program. Někdy jsou již od počátku vytvářeny pro potřeby zrakově postižených, jindy se stávají jakýmsi vedlejším produktem těchto oborů. Vystopovat lze určité trendy. Ty jsou dány kupříkladu akcelerací vývoje některé oblasti, kdy např. v současnosti zažíváme masivní pronikání GPS (Global Positioning System) do našeho běžného života. Někdo spatřuje cestu rozvoje pomůcek pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb právě zde. Je ale určován také poptávkou trhu, tedy preferencemi samotných budoucích uživatelů. Zde bychom možná zjistili, že značný zájem je o skutečné vidění, a jsou tedy preferována zařízení zahrnující vznik vizuálních vjemů zrakově postižených.

Škála takových zařízení, souhrnně označovaných jako elektronické orientační pomůcky (dále jen „EOP“), je veliká. EOP v našem slova smyslu chápeme jako individuální pomůcky využívající moderní až převratné technologie a nejnovější závěry výzkumů uzpůsobené pro potřeby OZP, popř. jimi využívané, i když primárně určené jiným subjektům (např. armádě).

Dnes běžně rozšířenými elektronickými zařízeními (jako jsou např. akustické signalizace přechodu pro chodce, informační stojany, majáky aj.) se zde nezabýváme.

Očekávaný přínos

Samotní uživatelé i konstruktéři EOP očekávají dosažení takových technických možností pomůcek, aby byly schopny co možná nejvíce odstranit momenty, které PO SP činí tak náročnými, a překonat nedostatky především bílé hole, vodicího psa a kompenzovat omezenou zrakovou kapacitu konkrétní osoby. Co tedy hůl nebo pes neumožňují? A jak dále vyjít vstříc potřebám individuálních a různorodých důsledků zrakových vad?

a)Vyhledávání vysokých a velmi vysokých překážek a terénních zlomů.
b) Vyhledání předmětů a překážek na větší vzdálenost pro větší plynulost pohybu a pro snadnější řešení orientačních potíží, například při obcházení překážky.
c) Udržení přímého směru v otevřeném prostoru.
d) Snadnější chůze podél vodicí linie, kdy není zapotřebí udržovat taktilní kontakt (což u velmi členité linie není ani příjemné, ani snadné), často s použitím náročné trojbodové techniky.
e) Snížení značné míry nutného soustředění a tím náročnosti celého procesu samostatného pohybu.

Poskytnutí obrazu o světě, kolem kterého se pohybuji. Zde se můžeme ptát a diskutovat, zda daná osoba takovou informaci vědět chce/potřebuje/pojme. Pokud se shodneme na tom, že by bylo žádoucí a přirozené znát informace tohoto druhu, nutně narazíme na potíž, zda je v silách pohybující se osoby takové informace kapacitně přijmout a zpracovat. Uvažujme, zda ji kupříkladu nebudou příliš zahlcovat, rozptylovat či odvádět od zásadních údajů, které nezbytně potřebuje pro orientaci. Otázka vyvstává zvlášť u těch pomůcek, kde není možnost množství takových informací ovlivnit. (Např. u Miniguide může uživatel zvětšením pohybu sám zvolit šíři prostoru, ze kterého bude informace dostávat, ale nemůže již ovlivnit vzdálenost.) Zvažovat musíme i fakt, že se většina osob se zrakovým handicapem pohybuje po několika jim známých trasách, a informace o širším stacionárním okolí nebudou tudíž získávat stále opakovaně.

Zdroj: Macháčková, I.: Elektronické orientační pomůcky pro prostorovou orientaci
a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením. In. Speciální pedagogika č. 4/2007. Aktualizace P. Macháček 2/2009, Tyfloservis o.p.s. Zpracováno pro projekt Ven ze tmy občanského sdružení Integrace, redakčně upraveno.

Přidán odkaz na interaktivní animaci, kde si můžete vyzkoušet, jak bude uživatel informován o překážkách v cestě.

V sekci Odkazy přidán odkaz na knihu Crashing through a srovnání GPS navigací (obé v angličtině). Aktualizovány odkazy na materiály BBC.

Dnes jsme podepsali smlouvu s Nadací Vodafone, který se tak stává prvním klíčovým donorem.

Finance takto získané nám pomohou rozjet první fázi projektu. Nedosahujeme sice částky, kterou jsme si vytýčili jako cílovou pro spuštění samotného projektu vývoje, ale Vodafone chtěl vidět výsledky, tak jsme upravili výstup z první fáze. Původně jsme chtěli nastavit první fázi tak, abychom dokázali vyrobit i funkční vzorky tj. detekci překážek i předávací displej s informacemi o nich.

Výsledkem první fáze nyní bude detekční systém, který rozpozná překážky před uživatelem.

Startujeme v únoru! Takže držte palce.

Jitka

Tento blog je založený za účelem informování o projektu vývoje elektronické orientační pomůcky Ven ze tmy. Donátoři, sponzoři a další příznivci zde mohou sledovat aktuální zprávy o tom, jak projekt pokračuje.

Zájemce o hlubší informace z oblasti vývoje pomůcek pro nevidomé odkazujeme na rubriku Články.

Formu blogu jsme zvolili pro dobrou chronologickou orientaci v postupu. Domníváme se, že to může být užitečné pro všechny, kdo se v budoucnu budou zabývat podobnou problematikou a i nám bude sloužit jako zpětný pracovní deník toho, co jsme již udělali.

Děkujeme všem, kteří nás na naší cestě podporují!

Jitka